Téma tolerance v současné době je téma spolupráce
(Konference Mezináboženský dialog, Kyjov 1998)

    Byla jsem vyzvána přispět do sborníku při příležitosti Mezináboženského dialogu v Kyjově s tím, že se mohu na dané téma zaměřit ze svého pohledu. Jak tak o tom přemýšlím, uvědomuji si, že význam slova tolerance pro mne téměř „splývá“ s významem slova spolupráce. Jistě, že jsou to samostatné pojmy, jejichž náplň má svoje specifikum. Avšak prostor významu pojmu tolerance (tj. beru na vědomí, že existují i jiné, další pravdy) nelze, podle mého názoru, oddělit od prostoru významu pojmu spolupráce. Protože nelze - v pravém smyslu - spolupracovat s někým, s kým nesouhlasím a dokonce ho ani nedokážu tolerovat.

    Práce každého člověka, který se obrací k lidem, ať je to kněz, lékař, učitel, psycholog, kulturní pracovník či vedoucí nějakého zájmového sdružení, ale také rodiče, otec a matka ve vztahu ke svým dětem, obnáší nutně prostor tolerance a spolupráce. Prostor, ve kterém - chci-li být, a potřebuji-li být s druhým člověkem ve smysluplném kontaktu - musím být otevřený i k jeho „pravdám“, tedy k jeho osobnosti, a to takové, jaká v daném čase je.

    Přejdu nyní přímým krokem na svou parketu. Je to práce psycholožky, která se od materialisticky (marxisticky) postaveného studia psychologie (absolvovala jsem v r. l975), přes nedostačující různé druhy verbální terapie a nic neřešící, neustále se zvyšující dávky léků předepisované kolegy psychiatry lidem na pouhé vnější symptomy duševních potíží, postupně dostala ke studiu a užívání metod, jejichž působení je založeno na změněném stavu vědomí.

    Změněný stav vědomí je alternativní režim vědomí, ve kterém překračujeme - na zodpovědně chráněnou dobu a v chráněném prostředí - individuálně vymezenou, běžnou realitu života, a napojujeme se na Univerzum. (Slovo Univerzum může být nahrazeno i jiným termínem. Je to jen pomocné označení pro uchopení tohoto procesu intelektem a může být použito i jiné označení, např. Vyšší řád, Nejvyšší Moudrost, Božská Láska apod. Mně osobně variance názvů nevadí, pokud splňují obsahovou ekvivalenci, na níž se potřebuji s klientem sjednotit. Někdy si pro vysvětlení půjčuji i jazyk uživatelů počítačů, což je v dnešní době a v naší kultuře, jazyk asi většiny lidí. Potom říkám: Napojujeme se do Centrální Databáze, kde jsou všechny potřebné informace k nápravě našeho života, k nápravě našeho tělesného i duševního zdraví.)

    Informace, které z Univerza (Centrální Databáze) dostáváme, mohou být v podobě vizuálních obrazů, tj. přímé vize. Nebo to jsou pocity a vjemy, které mohou, ale nemusí, přejít také do vizuálního obrazu pro uvědomění si jejich obsahu-sdělení. Jakkoli vypadá ...“interpretované jako odkazy na nadpřirozené síly a bytosti, jsou to ve skutečnosti symboly kreativních sil (Jung je nazval archetypy) nevědomí.“ (J. Campbell, l972) A jak říká Bhagavadgíta: „Stáhneme-li své smysly z okolního světa jako želva zatahuje své nohy, dojde naše mysl klidu a jasně uzří svou moudrost. Jen tak lze zvítězit nad strastí.“

    A budu citovat ještě jedno vyjádření, které přesně vystihuje poznatky, jež přináší i moje - téměř už desetiletá - (r. 2004 už patnáctiletá) praxe se změněnými stavy vědomí, které jen maličko modifikuji: ...“ ve skutečnosti modravý oceán blaženosti, jaký oslavují všichni jogíni a světci, se skýtá všem, s jedinou podmínkou, že je potřeba, aby v něm plavali, nikoli se topili.“ (Joseph Campbell, Mýty, Pragma, Praha l998).

    Domluvený, chráněný čas. Znalá posádka průvodní lodi v laskavém empatickém propojení stále nablízku i plavci-nováčku. To je nezbytné pro to, aby se plavba v modravém oceánu nestala zbytečným, chaotickým utopením ve studené nepřátelské vodě (např. změněný stav vědomí při nepochopeném a neřízeném užívání psychedelických látek), ale přinesla blaženost, která je obohacením a poučením. Blaženost jako podnět k dalšímu rozvoji. Nejen pro jogíny a světce, ale pro všechny, kteří touží po svém zdraví duševním i fyzickém, po harmonii ve svém životě. A v nejširším slova smyslu po poznání.

    Lze dojít poznání zprostředkovaného jogíny a světci, jejich sdělení jsou od dávné doby zapsána - a to tak rychle či pomalu, jak je kdo k tomu připraven a kolik unese. Lze se ovšem vydat i cestou osobní bezprostřední zkušenosti, a opět - tak rychle či pomalu, jak je kdo k tomu disponován, a cestou, která je zrovna tak, ne-li ještě silněji, poučná a přetvářející.

    Metoda Holotropní integrace osobnosti (zkráceně obecně známá jako holotropní dýchání), kterou jako jednu z metod své práce užívám (od r. l993 diplom MUDr. S. Grofa), je hloubkově přetvářející metoda kladoucí důraz na zážitek sebeuvědomění a samostatného řešení svých problémů. Obsahuje více rovin mentální práce pod dohledem a ve spolupráci se znalým terapeutem, což je nezbytně nutná podmínka úspěšnosti této metody. Nyní se zmíním o čtyřech základních rovinách.

    První rovina je řízené dýchání a práce s tělem. Jedná se o objevení-pochopení psychofyzické jednoty (Kdo je moje tělo nebo Kdo jsem svým tělem), také o objevení-pochopení komplexu všech jednotlivých orgánů (Kdo je moje srdce, Kdo je můj mozek, Kdo jsem svým žaludkem apod.). Procítění a pročištění reziduí vlastního, i zvnějšku na mně podepsaného, chování.

    Druhá rovina je edukace, tj. poučení. Vyskytuje se ve dvou podobách. Biografické, kdy se mohu poznat a poučit ze zážitků svého dětství, dále ze zážitků doby perinatální, tj. doby kolem svého narození a - je-li to funkční - i ze zážitků doby nitroděložního života. Biografický zdroj se prolíná s transbiografickým. Tak, jako nelze zcela oddělit jedince od společnosti, nelze zcela oddělit osobní zážitky od podnětů vycházejících ze společnosti nebo společností přímo vytvářenými. Druhá podoba je tedy transbiografická, kdy se mohu poznat a poučit z dalších, mne jako jedince přesahujících trans-skutečností. „Poznej sebe sama. Co najdeš v sobě - najdeš všude. Co nenajdeš v sobě - nenajdeš nikde.“

    Třetí rovina je odreagování tenzí, bolestí, komplexů, potlačení, chybných modelů chování, obtížných, a ne vždy osobně zaviněných emocí hněvu, agresivity, lítosti, křivdy, manipulací až zneužívání atd. Jednoduché uchopení této roviny je asi toto: vše, co člověk nese v sobě - ať už o tom ví nebo neví, ať to skrývá, potlačuje nebo s tím bojuje - je obtěžující, bere energii na udržování životní vitality. Je lépe mít energii přebývající a vytvářet pozitivní přesah ve prospěch mne samotného i okolí.

    Čtvrtá rovina je nová sociálnost. Staré, obtěžující rány jsou zahojeny. Člověk dýchá osvobozen od vnitřních problémů a stresů. Může žít ve své síle a harmonii. Síla spočívá v poznání své vlastní tvořivosti, své vlastní schopnosti akce, svého vlastního životního přesahu, své vlastní láskyplnosti.

Najdou se lidé, kteří se vzepřou proti bezmyšlenkovosti
a budou-li jako osobnosti dost čistí a hlubocí,
aby ideály mravního pokroku mohly z nich vyzařovat jako síla,
pak nastane působení ducha, jež bude tak mocné,
že vyvolá nové smýšlení v lidstvu.
Albert Schweitzer

    Přeji si toto nové smýšlení v lidstvu. Protože však nemohu pracovat s „lidstvem“, protože mohu zorat jen skromnou svoji brázdu, přeji si spolupracovat se všemi, kteří smýšlí podobně.

    Přeji si toleranci a spolupráci se všemi, kteří pracují podobně. Snažila jsem se mnoho a budu se snažit stále rozpouštět (také svou) nevědomost „jediné a pravé pravdy“, která plodí řevnivost, pomluvy a zlou vůli. Není přínosné - nikomu - topit se v páchnoucí louži kritizování a žárlivosti. Čí a jaká pravda je ta pravá?

    Je mnohem přínosnější být tolerantní a otevřený dalšímu nabývání poznatků, které přináší život, vývoj života. Být přijímající i dávající, vzájemně se obohacující pokrokem lidského ducha.

    Je mnohem krásnější plavat v oceánu blažené spolupráce a přátelství, než se topit ve vaně netolerance, omezeného překřikování o vlastních pravdách.

    Věřím v to.